Co mi je?

Kde se ukrývá všechna bolest? Kde se ukrývá všechen smutek?

Povyprávím vám můj příběh! Jsem obyčejná holka z města. Holka, co nemá kluka. Holka, co se víc zajímá o zvířata a ne o lidi.

A proč nemám kluka? Můj poslední vztah skončil jako klasicky dost velkým popraskem. Můj kluk si našel holku a to, že se se mnou rozchází mi řekla ona. Povedený co? Strašně se divil když jsem utekla a brečela jsem. A chtěl se usmiřovat, ale jako kouli na noze vlekl jí. Za mnou. 

Dál jsme se spolu bavili, dokud nechtěl abych mu jí pomohla sbalit a jednou to dokonce dopadlo tak, že když jsem odmítla, zmlátil mě u mě doma. Vcelku normální kluk zpočátku. A o tom, že mě pak šikanoval radši pomlčím.

Aktuálně jsem rok single. Je mi z toho k pláči. Všechny moje kamarádky mají kluka a já? Já se jdu místo kluka projet na koni. Ale neříkám, že mi koně vadí, ale kdyby k tomu byl někdo kdo by mě miloval, objal by mě, když by mi bylo smutno a líbal mě když bych byla šťastná.

Za celý rok o mě stál jen jeden kluk. Kluk se kterým chodila moje kamarádka. Ale ten kluk.. Bylo mu dvacet, byl menší než  já a hlavně byl hnusný jak prdel. A ani nechci kluka, který mi k snídaní posílá fotku jak mu stojí péro.

Vlastně jich bylo víc. Ještě jeden můj spolužák. Kluk, který příšerně šilhá. Takže taky nic.

Mě se líbili jen dva dosažitelní kluci. Jeden byl o 8 let starší a navíc prosazoval to samé co já. Že mu stačí koně a holku nepotřebuje. Pak se mi líbil další. Kluk, se kterým opět chodila moje kamarádka. Tentokrát nejlepší! S tím jsem si chvilku psala a tím to skončilo.

Z toho plyne, že si chtíc- nechtíc musím občas pomoct rukou a pornem. Někdy se z toho sesypu tak, že se do toho zamíchá trochu cigár a kapka chlastu.

A jak se tedy ukrývá bolest a smutek? Jednoduše řečeno za úsměve. Neupřímným úsměvem.

Z toho plyne, že nikdo, ale nikdo se nikdy nesměje upřímně!